|
» Žatec « jméno města ležícího v severozápadních Čechách. Český název je doložen již pro 11. stol., postupně se objevoval i německý název Saaz. Původně šlo o význmané hradiště slovanského kmene Lučanů, počátkem 10. stol. ovládli oblast i místo Čechové. Za Přemyslovců býval žetecký kraj dáván za úděl mladším knížecím synům. Městečko pod románským hradem bylo 1261 povýšeno na město. V předhusitské době patřil Žatec k největším českým královským městům, za husitství byl žatecký městský svaz (utvořen spolu s Louny a Slaným) nejsilnější oporu husitství v severozápadních Čechách. Humanismus přinesl rozkvět města, Žatec pak utrpěl represáliemi následujícími po stavovských odbojích. V pobělohorské době proběhla ve městě násilná rekatolizace a posléze i germanizace (ještě počátkem 20. stol. výrazná německá většina). V éře industrializace vývoj stagnoval (těžiště rozvoje přesunuto do blízké hnědouhelné oblasti), dnes je Žatec průmyslovým i zemědělským střediskem širšího okolí (chmelařství) a v místě je vyhlášena městská památková rezervace. Bohatý církevní život v Žatci dával příležitost k uplatnění hudebních aktivit. Na počátku 15. stol. se zde připomíná kantor Jacobus, r. 1365 rušili minorité zpěvem na náměstí Waldhauserovo kázání. Od 1. pol. 16. stol. existovalo v Žatci literátské bratrstvo, jehož tradice přetrvala do sklonku 18. století. Literáti pěstovali český i latinský zpěv. Největší význam mělo ovšem toto bratrstvo za humanismu, kdy v Žatci působila řada osobností: správcem školy byl v letech 1599 - 1602 V. Benedikti-Nudožerský, sukcentorem se stal kompozičně činný V. Fabritius a učitelské i písařské činnosti se věnoval V. Nicolaides Vodňanský, mj. též ředitel žateckého kůru. Příslušník humanisticky vzdělané žatecké rodiny J. Arpin z Dornsdorfu je zřejmě původcem a snad i skladatelem loutnové tabulatury (kolem 1590). V Žatci byli též činni věžní trubači. V 17. stol. se v Žatci setkáváme se členy hudebnické rodiny Makovičků (varhaník Jan, houslista a kantor Jiří), žateckým kaplanem byl varhaník a skladatel chrámové hudby J. Melcelius. Regenschori T. Matzek sepsal v letech 1792-93 tematický katalog chrámové sbírky. V 19. stol. i později se ve městě rozvíjel německý hudební a divadelní život. V 19. stol. vyšel ze Žatce pražský kulturní činitel a skladatel J. A. Heller, později pak houslista A. Witek, který se uplatnil v zahraničí. Zajímavou místní osobností byl truhlář a lidový hudebník M. Lukáš, který podporoval český hudební život v městě (působil též v českém pěveckém spolku, který však existoval jen krátce). Český hudební život se po první světové válce soustřeďoval kolem učitelského ústavu, kde jako pedagogové působili např. M. Hofman, J. Lamač, B. Mikoda a F. Sýkora. Žateckými rodáky jsou K. Reiner a pěvkyně S. Kodetová. Ze Žatce pochází i německý hudební historik R. Quoika. Tradiční místní lidovou hudební slavností je tzv. dochmelná. Bibliografie Konrád 1893, Nejedlý DHZ II. Quoika 1956. Saazerland - Hopfenland. Ein Buch treuen Gedenkens (ed. H. Zumpf - J. Schuldes, Schwabach - Neumarkt 1959, s. 157 - 173). ČSV 1971. Vrkočová 1988. [LV] |
