Slovník české hudební kultury

Výraznější stopy hudebního života nalézáme v Domažlicích v údobí humanismu. Na sklonku 15. stol. se tam narodil významný člen jednoty bratrské Jan Roh. Ve 2. pol. 16. stol. Působil v Domažlicích vydavatel duchovních písní J. Sylván rodem z Trnavy. 1584 tam zemřel básník a hudebník J. Rosinus ze Žatce, 1587 loutnista M. Prokop Lupáč z Hlaváčova. Regenschorim v Domažlicích byl i berounský rodák D. Jacobidis. Ze 16. a 17. stol. známe jména domažlických kantorů a varhaníků. Na domažlické škole se zřejmě vzdělával J. Campanus Vodňanský. V téže době vyvíjelo činnost domažlické literátské bratrstvo při děkanském chrámu (latinské a české). V údobí klasicismu působili v Rakousku domažličtí rodáci, skladatelé P. Köcher a A. Mikyš. Měšťanské hudební dění Domažlic 19. stol. organizoval za svého tamnějšího dlouhodobého působení S. Blätterbauer (založení Ceciliánského spolku 1834 a ženského sboru Jitka 1860). Počátkem 19. stol. působil v Domažlicích jako ředitel kůru zdejší rodák a skladatel N. Holub. Nositelem národně uvědomovací tendence je i mužský sbor Břetislav (od 1865) a domažlické školství (vyšší dívčí škola, gymnázium), v němž nachází uplatnění řada hudebníků. Koncem 19. stol. Existovala v Domažlicích též varhanářská firma A. Červenky. R. 1883 tam byla v podání plzeňské opery uvedena Smetanova Prodaná nevěsta, na přelomu století vznikl amatérský orchestr a pěvecký spolek Čerchovan, jehož prvním sbormistrem byl V. Flegl, který dal i podnět k založení městské školy sborového zpěvu (1924). Od r. 1898 je s Domažlicemi spjata mnohostranná umělecká a sběratelská činnost J. Jindřicha, který tam vybudoval ojedinělý typ muzejní sbírky (Jindřichovo muzeum). Krátkodobě působili v Domažlicích O. Zich (1903 - 1906) a J. Fiala (1917-19), sklonek života zde prožil básník J. Vrchlický (J. Jindřich tehdy v Domažlicích s klavírem uvedl Fibichovu a Vrchlického trilogii Hippodamie) Po první světové válce se na Domažlicku výrazně uplatnila dechová hudba (činnost mnoha schopných kapelníků). Tematika domažlické historie ovlivnila i řadu skladatelů: J. Jindřich napsal k 500. výročí památné bitvy mužský sbor Bitva u Domažlic, s městem úzce spjatý J. Kalaš nazval svou absolventskou práci Domažlické symfonie (poprvé uvedla ČF 1929). Od 19. stol. se rozvíjí tradice domažlických dudáků (J. Kobes, F. Wimmer, Svačinova dudácká muzika, B. Kraus, Konrádyho dudácká muzika). Od první světové války se v Domažlicích datuje výroba dud. Po druhé světové válce dále rozvíjel činnost Čerchovan, r. 1956 se ustavil Kruh přátel hudby a od 1955 působilo ve městě ženské Chodské trio (domácí i zahraniční propagace chodské písně). Základy k novému hudebnímu školství byly položeny r. 1952.

V bezprostředním okolí Domažlic se rozvíjela výroba dud zásluhou J. Jahna ve Ždánově a rodu Šteffků v Újezdě. Rodákem z Újezda byl též K. Echtner, který za působnosti v Americe (1921-29) popularizoval chodskou lidovou píseň. Řada chodských lidových hudebníků vyšla z lokalit Havlovice, Tlumačov, Mrákov (slepý muzikant J. Konopa vystupuje v povídce Pohorská vesnice B. Němcové jako „slepý Joza“), Smolov, Bořice, Zahořany, Třebnice a Luženice. V Baldově u Domažlic pobýval v 90. letech 19. stol. K. Kovařovic, aby se seznámil s chodskou lidovou písní a hudbou. V Milavčí lze sledovat od počátku 19. stol. soustavnou tradici chrámové hudby.